Dětský psycholog Matějček by oslavil sté narozeniny, jeho důraz na rodinu je inspirací pro dnešní zákony

Psy­cho­log Zde­něk Matěj­ček se zabý­val stu­di­em pod­mí­nek vývo­je dětí v ústa­vech se zamě­ře­ním na psy­chic­ké strá­dá­ní a depri­va­ci. Byl inspi­ra­cí i opo­rou vzni­ku Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin, u jehož zro­du stál také psy­cho­log Milo­slav Kotek, kte­rý na prá­ci Matějč­ka vzpo­mí­ná. „S panem pro­fe­so­rem jsme vel­mi inten­ziv­ně spo­lu­pra­co­va­li. Mno­ho jeho myš­le­nek se poda­ři­lo vetknout do rodí­cí­ho se nové­ho sys­té­mu náhrad­ní rodin­né péče,“ vysvět­lu­je Kotek. Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin letos v říj­nu k pří­le­ži­tos­ti sté­ho výro­čí naro­ze­nin pro­fe­so­ra Matějč­ka uspo­řá­dá kon­fe­ren­ci. Před­mě­tem bude dis­ku­se a rov­něž vyjas­ně­ní toho, co je „zájem dítě­te“ a jak se v oblas­ti náhrad­ní rodin­né péče tím­to zájmem řídit v praxi.

Vycho­vá­vá­me, když nevychováváme

Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin dodnes ctí inspi­ra­tiv­ní myš­len­ky pro­fe­so­ra Matějč­ka, kte­ré vyzdvi­hu­jí vyrůs­tá­ní v rodi­ně : Je to prá­vě rodi­na a její jedi­neč­nost, kte­rá dítě­ti umož­ňu­je zaží­vat, co je to doma, jak pes­t­ré mohou být mezi­lid­ské vzta­hy, co je důvě­ra a spo­lu­prá­ce, zod­po­věd­nost za dru­hé­ho, ale také blíz­kost a bez­pod­mí­neč­né při­je­tí a pra­vé hod­no­ty v živo­tě. „Čas­to říkal, že nej­ví­ce vycho­vá­vá­me, když nevy­cho­vá­vá­me. Také věřil, že ke svým dětem bychom se měli cho­vat tak, aby nám jed­nou byly schop­né odpus­tit,“ vzpo­mí­ná jeho vnuč­ka Alž­bě­ta Can­dia Muñoz.

Zde­něk Matěj­ček se v dět­ství potý­kal s potí­že­mi s kyčlí a musel pod­stou­pit ope­ra­ci. Poté nastou­pil do inter­nát­ní ško­ly a domů nejez­dil pří­liš čas­to. „Domní­vám se, že zku­še­nost, jak se cítí dítě bez rodi­ny, mohl mít děda prá­vě z inter­nát­ní ško­ly a z toho pra­me­ni­la ta jeho potře­ba věno­vat se dětem, kte­ré nema­jí šan­ci se obhá­jit, jsou někde opuš­tě­né a je jim smut­no,“ dopl­ňu­je Can­dia Muñoz. Celý roz­ho­vor s Alž­bě­tou Can­dia Muñoz najde­te zde. 

Matějč­ko­vy hod­no­ty v sou­čas­né legislativě

Pro­fe­sor Matěj­ček se zabý­val zejmé­na náhrad­ní rodin­nou péčí. V rám­ci své­ho půso­be­ní v Soci­o­di­a­gnos­tic­kém ústa­vu nejdří­ve zkou­mal děti z dět­ských domo­vů a děti vyrůs­ta­jí­cí v méně pří­z­ni­vém soci­ál­ním pro­stře­dí s cílem nalézt způ­so­by, jak těm­to dětem poskyt­nout pomoc. V té době, přes­ně­ji v roce 1950, byla z ide­o­lo­gic­kých důvo­dů v teh­dej­ším Čes­ko­slo­ven­sku zru­še­na pěs­toun­ská péče a všech­ny ohro­že­né děti se dostá­va­ly do dět­ských domo­vů a zaří­ze­ní kolek­tiv­ní výcho­vy. „Pro­fe­sor Matěj­ček se pro­to začal věno­vat dětem vyrůs­ta­jí­cím v zaří­ze­ních kolek­tiv­ní výcho­vy a již na začát­ku šede­sá­tých let sle­do­val přes 600 dětí z toho­to pro­stře­dí,“ při­bli­žu­je Juli­ja Prej­so­vá, koor­di­ná­tor­ka PR akti­vit Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin, kte­ré osob­nos­ti pro­fe­so­ra Matějč­ka věnu­je též nový díl pod­cas­to­vé série Náhrad­ka.

Matějč­ko­vy hod­no­ty je mož­né vysle­do­vat i v aktu­ál­ní legisla­ti­vě. Do roku 2023 by měl být vytvo­řen zákon o rodi­ně i náhrad­ní rodin­né péči. Umis­ťo­vá­ní dětí do tří let v koje­nec­kých ústa­vech by mělo v Čes­ké repub­li­ce skon­čit do roku 2024. Mno­zí v této sou­vis­los­ti zdů­raz­ňu­jí odkaz pro­fe­so­ra Matějč­ka, že je to prá­vě rodi­na, kte­rá vytvá­ří ide­ál­ní pro­stře­dí, kde může dítě vyrůs­tat a lid­sky dozrát.

 Prof. Matěj­ček ve fil­mu Děti bez lás­ky. FOTO : wikisofia

Sofis­ti­ko­va­ný vědec i sro­zu­mi­tel­ný popularizátor

Zde­něk Matěj­ček spo­lu­pra­co­val i s pro­fe­so­rem Jose­fem Lang­me­ie­rem, se kte­rým pub­li­ko­val něko­lik děl, jimiž prak­tic­ky defi­no­val nový psy­cho­lo­gic­ký pojem psy­chic­ká depri­va­ce. „Byl to člo­věk mimo­řád­ně las­ka­vý, pozor­ný a cit­li­vý k dru­hým, nikdy své názo­ry nevnu­co­val, ale dove­dl je říct vel­mi jas­ně a oby­čej­ný­mi slo­vy tak, aby jim mohl rozu­mět kaž­dý. Byl vel­mi sofis­ti­ko­va­ný vědec i sro­zu­mi­tel­ný popu­la­ri­zá­tor,“ dodá­vá Kotek.

Matějč­ko­va prá­ce ovliv­ni­la i reži­sé­ra Kur­ta Gol­d­ber­ge­ra, jenž s pro­fe­so­rem spo­lu­pra­co­val na vzni­ku fil­mu Děti bez lás­ky. Film byl alar­mu­jí­cí zprá­vou o cito­vé depri­va­ci dětí vyrůs­ta­jí­cích v jes­lích i dal­ších kolek­tiv­ních zaří­ze­ních. Pomohl ke vzni­ku kon­cep­ce psy­chic­kých potřeb dítě­te, kte­ré nelze napl­nit v ústav­ním zaří­ze­ní. Jsou jimi potře­ba nále­ži­té­ho pří­vo­du pod­ně­tů, potře­ba styč­nos­ti, potře­ba život­ní jis­to­ty i pozi­tiv­ní iden­ti­ty a potře­ba ote­vře­né budoucnosti.

Člá­nek vzni­kl za finanč­ní pod­po­ry MPSV, dotač­ní pro­gram Rodi­na, a to v rám­ci pro­jek­tu Hle­dá­me vás, mámo, táto II – osvě­ta a vzdě­lá­vá­ní veřej­nos­ti v oblas­ti NRP. Cílem pro­jek­tu je oslo­ve­ní nových zájem­ců o pěstounství.