Já a obranné mechanismy

Kni­ha Já a obran­né mecha­nismy pat­ří ke kla­sic­kým, základ­ním psy­cho­a­na­ly­tic­kým tex­tům. Anna Freud, dce­ra Sig­mun­da Freu­da, zde zře­tel­ně uka­zu­je, že psy­cho­a­na­lý­za se neza­bý­vá výhrad­ně lid­ským nevě­do­mím. Doklá­dá, že ve sku­teč­nos­ti bylo vždy před­mě­tem zájmu psy­cho­a­na­lý­zy Já a jeho poru­chy – při­čemž zabý­vá­ní se nevě­do­mím slou­ži­lo obno­vě Já a jeho funk­cí. Autor­ka se v této kni­ze věnu­je spe­ci­fic­ké­mu pro­blé­mu – pro­střed­kům, kte­rý­mi se Já brá­ní neli­bým sta­vům a úzkos­ti a pokou­ší se zvlá­dat impul­ziv­ní jed­ná­ní, afek­ty a pudo­vé nároky.

Anna Freud (1895 – 1982) byla rakous­ko-uher­sko-brit­ská psy­cho­a­na­ly­tič­ka židov­ské­ho půvo­du, dce­ra zakla­da­te­le psy­cho­a­na­lý­zy Sig­mun­da Freu­da. Je zakla­da­tel­kou egopsy­cho­lo­gie a dět­ské psy­cho­a­na­lý­zy. Jejím nej­vý­znam­něj­ším kon­cep­tem jsou obran­né mecha­nismy Ega a sys­tém para­lel­ních vývo­jo­vých linií. Věno­va­la se též pro­blé­mu puber­ty a ado­lescen­ce. Pat­ří do stov­ky nej­ci­to­va­něj­ších psy­cho­lo­gů 20. století.