Než se vydáte na úřad podat žádost o přijetí dítěte do pěstounské péče, musíte si odpovědět na mnoho otázek. První a nejdůležitější z nich je otázka, proč se k takovému kroku odhodlávám, co mne k tomu vede. Neméně důležité je probrat svůj záměr s nejbližší rodinou, zamyslet se nad tím, jak tuto skutečnost přijme i Vaše širší rodina, přátelé, známí a sousedé. Je dobré si říct, zda budete schopni ustát i jejich případné nepochopení Vámi zvolené životní cesty.
To vše a mnoho dalšího, jsou stavebními kameny, které spoluutvářejí motivaci k přijetí dítěte. Vyzrálost a reflexe vlastních motivačních zdrojů, ale i průběžné vzdělávání v této oblasti se mohou stát větší zárukou úspěšnosti náhradní rodinné péče.
Odpovědí na otázku motivace se musí zabývat nejen budoucí žadatele, ale i odborníci, kteří žadatele posuzují a na zvládnutí takových úkolů připravují. U bezdětných párů, uvažujících o osvojení (adopci), to bývá zpravidla nenaplněná rodičovská potřeba, touha uchovat rod a soužitím s dětmi dát svému životu smysl. Přijetí biologicky cizího dítěte je náročný úkol, který úspěšně zvládnou jen ty páry či jednotlivci, kteří překonali trauma nedobrovolné bezdětnosti a pro takové řešení se rozhodli po zralé úvaze. Bez bezvýhradného přijetí dítěte takového jaké je, a plného osobního nasazení nelze očekávat, že nově vytvořené rodinné společenství bude i plně funkční.
Poněkud jiné to je u žadatelů o přijetí dítěte do pěstounské péče. Jejich motivace se od motivace bezdětných kvalitativně liší. Zájemci o pěstountví většinou své vlastní děti mají a bývají proto ve své rodičovské potřebě zcela uspokojeni. Mívají však nevyčerpaný citový potenciál i dostatečnou energetickou zásobu dát životní šanci ještě dalším dětem. Nejčastěji jsou vedeni altruistickými motivy, ve svých nárocích bývají i mnohem tolerantnější a proto se lépe vyrovnávají s nejrůznějšími těžkostmi, které péče a výchova přijatých dětí vyžaduje.
Když jsme přijali Marušku a Aničku, vše se točilo jen kolem nich. V noci jsem se nevyspala a přes den jsme jezdili hned k zubaři, na ORL, kardiologii, alergologii, logopedii nebo rehabilitaci. Bez podpory a pomoci manžela i babičky, bych to nezvládla. Jsem šťastná, že je na mého muže spolehnutí a holky ho prostě milují. Při této náročné péči se celá naše rodina ještě více semkla…
Pro jakou pěstounskou péči se máme rozhodnout ? Hodně se nyní mluví o přechodné pěstounské péči.
U pěstounské péče na přechodnou dobu je zásadním předpokladem být připraven na to, že dítě nenadále přijde a domov pěstounů do roka opustí. Přechodná pěstounská rodina může poskytnout zázemí i starším dětem, jejichž rodina se ocitla v krizové situaci, kdy rodiče se nemohou o děti dočasně starat, nebo se pro ně hledá trvalá náhradní rodina.
Do této formy pěstounské péče mohou přicházet děti v nejrůznějším věku, od narození až do zletilosti. V pěstounech mohou získat lidi, díky jejichž citlivé péči si vytvoří základní důvěru ve svět a schopnost navazovat fungující vztahy. V případě, že se počítá s návratem k biologickým rodičům, je často možné, aby pěstouni s rodiči spolupracovali i po dobu přechodné pěstounské péče. Je užitečné, když se dítě může s rodiči pravidelně setkávat a pěstouni jim mohou některé rodičovské dovednosti předávat v praxi.
Pěstounka převzala z porodnice holčičku. Matka se již v porodnici vyslovila pro to, aby holčičce byla nalezena vhodná, milující rodina. Prožívala právě velmi složité životní období. Když se přítel dozvěděl, že je těhotná, vztah ukončil. Matka měla z předchozího vztahu tři děti a nedovedla si představit, jak by se mohla starat ještě o další dítě. Když se však matka vrátila domů bez miminka, velice ji situace trápila. S pomocí sociální pracovnice a za podpory svých dětí začala znovu o holčičku usilovat. Velmi dojemné bylo setkání této rodiny se svým miminkem u nás na Poradně při asistovaném kontaktu. Děvčátko se v náručí maminky ihned zklidnilo. Bylo to velmi emotivní a dojemné pro všechny zúčastněné. Také pěstounka byla velmi šťastná, že si maminka brzy vše upravila tak, aby se holčička mohla po šestinedělí vrátit ke své mamince.
Dlouhodobá pěstounská péče je řešením pro tisíce dětí, které nemají šanci na osvojení. Pěstouni jsou ochotni nabídnout svůj domov, lásku, sílu, optimismus a zkušenosti dětem, které nemohou žít ve svých biologických rodinách. Děti žijí v pěstounské rodině většinou až do dospělosti a vzájemné vztahy jsou obvykle celoživotní. Dlouhodobí pěstouni mají velký úkol v plnění všech rodičovských úkolů — být dětem dobrými vychovateli, poskytovat jim rodičovskou oporu a bezpečné zázemí až do dospělosti. Navíc mohou dětem velmi pomoci ve zmírnění následků prožité psychické deprivace či traumat. Mluvíme proto o terapeutickém působení pěstounské rodiny.
…Když k nám přišel Kája, proměnilo to celou naši rodinu. Naše děti byly batoletem tak nadšeny, že jsme museli vypsat pořadník na projížďky s kočárkem. Všichni chtěli chovat, přebalovat, koupat. Všechny naše předchozí obavy se rozplynuly. Když jsme viděli, jak klouček v rodině rozkvétá, jaké dělá pokroky, brzy jsme požádali ještě o svěření holčičky do pěstounské péče. Když přišla Janička, velmi rychle se do naší rodiny aklimatizovala. Kája si s Janičkou moc rozumí, je to její ochranitel. Obě děti velmi dobře prospívají a dělají nám jen radost, i když zazlobit také pěkně umí.
Jsou nějaká úskalí pěstounské péče ?
Touha pomoci dítěti i odhodlání pěstounů dát mu lásku, porozumění a bezpečí nezmůže vše. Je třeba reálně uvažovat, zda žadatelé mají dostatek fyzických a duševních sil, zda jsou ochotni se dítěti věnovat i za cenu omezení, či ztráty profesní kariéry, nebo změny životního stylu. Je třeba počítat i s limity dítěte, povahovými zvláštnostmi. Pěstouni proto musí být empatičtí, velkorysí a schopní přijímat dítě, takové jaké je. Musí být natolik silní, aby dovedli čelit i případnému nepochopení ze strany přátel, širší rodiny, školy nebo sousedů. Na tato úskalí a mnohá další je třeba být dobře připraven.