Vánoce v pěstounské rodině

Váno­ce by měly být svát­ky plné poho­dy a kli­du, ale ne vždy tomu tak je, zvláš­tě v pěs­toun­ských rodi­nách, kde se rodi­če a děti potý­ka­jí s moha otáz­ka­mi týka­jí­cí­mi se přá­ní a oče­ká­vá­ní. Rodi­če mnoh­dy nevě­dí, co své­mu dítě­ti pod stro­me­ček dát a to zejmé­na v pří­pa­dě, pokud mají nově v péči star­ší dítě. Ten­to pro­blém může nastat také u malých dětí, kde to obvykle vyře­ší panen­ka, plyšák či autíč­ko. Stej­ně důle­ži­tá, ne-li důle­ži­těj­ší je ale domá­cí atmo­sfé­ra a poci­ty, kte­ré v dětech pro­bou­zí. S jaký­mi otáz­ka­mi se tedy může pěs­toun­ská rodi­na potý­kat během Vánoc ?

Pěstounská rodina a vánoční atmosféra

Nej­dů­le­ži­těj­ší na Váno­cích nejsou dár­ky, ale atmo­sfé­ra a cel­ko­vé dění v těch­to zim­ních časech. Zamys­le­me se nad otáz­ka­mi jako : Dává­me dítě­ti dosta­teč­ný pocit lás­ky, chtě­ní a poci­tu bez­pe­čí ? Zapo­ju­je­me ho do spo­leč­ných rodin­ných akti­vit, tře­ba peče­ní vánoč­ní­ho cuk­ro­ví, zdo­be­ní vánoč­ní­ho stro­meč­ku a tak dále ? Nejen že tím utu­ží­me vzta­hy v rodi­ně, ale také se při­tom skvě­le poba­ví­me a dítě se v novém pro­stře­dí bude cítit o dale­ko jis­tě­ji a lépe. Pro dítě z dět­ské­ho domo­va je ovšem nej­dů­le­ži­těj­ší pocit, že někam pat­ří a je tam vítáno.

Pěstounská rodina a dárky

Bio­lo­gic­ké rodi­ny mají vybí­rá­ní dár­ků znač­ně jed­no­du­ší, pro­to­že se svý­mi dět­mi trá­ví čas od jejich naro­ze­ní. Opro­ti tomu rodi­če z pěs­toun­ských rodin čas­to tápou nad výbě­rem vhod­ných dár­ků pod stro­me­ček. Děti v dět­ském domo­vě dostá­va­jí spí­še sku­pi­no­vé dár­ky v podo­bě stol­ních her apod., tak­že dárek, kte­rý zahře­je na srd­ci a záro­veň je veli­ce osob­ní, má pro při­ja­té dítě úpl­ně jiný rozměr.
Když se dítě­ti poda­ří dostat do pěs­toun­ské rodi­ny, tak pro něj Váno­ce zís­ká­va­jí nový smy­sl. Pro­to je dob­ré dítě nepře­hl­co­vat množ­stvím dár­ků a infor­ma­cí. Moh­lo by se zalek­nout a uzavřít do sebe. Chce­me, aby si utvo­ři­lo klad­ný vztah k celé rodi­ně i vánoč­ním svát­kům, a tak je tře­ba k němu při­stu­po­vat cit­li­vě­ji. Je cel­kem jed­no, v jakém věku se dítě nachá­zí. Ve vánoč­ním obdo­bí jsme všich­ni pře­cit­li­vě­lí a děti obzvlášť.

Vánoce a biologičtí rodiče

Kaž­dé dítě, kte­ré je v jiné rodi­ně než v té vlast­ní, napad­ne : Jaké by to bylo sla­vit Váno­ce s bio­lo­gic­ký­mi rodi­či ? A to roz­hod­ně není nic špat­né­ho. Jde o při­ro­ze­nou zvě­da­vost dítě­te, kte­ré mnoh­dy tuto otáz­ku neřek­ne nahlas a samo nad ní dumá. Někdy ho to může i dost trá­pit a sty­dí se za tako­vé myš­len­ky. Pokud dít­ko při­jde za svým pěs­tou­nem a nená­pad­ně svou myš­len­ku nazna­čí, tak je dob­ré zacho­vat chlad­nou hla­vu a s citem dítě­ti vysvět­lit, že nedě­lá nic špat­né­ho a jde o nor­mál­ní věc.

Děti v PP a sourozenci 

Pokud dítě při­ve­de­me do pěs­toun­ské rodi­ny, kde už děti jsou, a nový člen bude mít tedy sou­ro­zen­ce, je důle­ži­té, abychom dba­li na psy­chic­ké zdra­ví všech čle­nů v domác­nos­ti. Star­ší dítě/děti se nesmí cítit odstr­če­né. Není tedy rozum­né a ohle­du­pl­né dát nové­mu čle­nu rodi­ny více dár­ků než jeho sou­ro­zen­cům. Moh­li by se cítit méně­cen­ní, což by se poz­dě­ji tře­ba pro­mě­ni­lo v žár­li­vost a star­ší sou­ro­zen­ci by tak moh­li začít psy­chic­ky či fyzic­ky nejmlad­ší­ho čle­na rodi­ny napa­dat. Pro­to dbejme na to, aby všech­ny děti dosta­ly stej­ný počet dár­ků a v při­mě­ře­ně stej­né hodnotě.

Váno­ce v pěs­toun­ské rodi­ně na prv­ní pohled vypa­da­jí úpl­ně stej­ně jako v bio­lo­gic­kých rodi­nách a vlast­ně svým způ­so­bem i stej­né jsou. Jen si musí­me dávat pozor na malé, ale při­tom tak vidi­tel­né detai­ly, kte­ré by bio­lo­gic­ké rodi­ny ani nemu­se­ly napadnout.

Nico­let­ta Fabinová

O autor­ce : Nico­let­ta Fabinová

Do svých tří let jsem žila v dět­ském domo­vě v Aši, pak jsem se dosta­la do pěs­toun­ské péče a zís­ka­la tak milu­jí­cí mámu, tátu a dva star­ší sou­ro­zen­ce. Moji pěs­touni mi kro­mě rodin­né­ho záze­mí a lás­ky dali také mož­nost “léčit“ mé posti­že­ní, dět­skou mozko­vou obr­nu, a já tak můžu cho­dit o ber­lích. Díky nim jsem zvlád­la i obor s matu­ri­tou. Za toto všech­no jim budu vděč­ná do kon­ce života.