Odměny pro dárce veřejných sbírek jsou někdy věcné, někdy poděkování, vepsání jména na nějaké významné místo. Sdružení pěstounských rodin se zaměřuje převážně na péči o pěstouny a jejich přijaté děti, tedy lidi, kteří většinou potřebují psychickou podporu. A z toho vznikly také nápady na odměny těm, kdo podpoří podcast Náhradka na DONIO. Jednou z nich je třeba hodinová terapie zaměřená na řešení, kterou dárci poskytne terapeutka Hana Bartáková z Modré linky.
Jak tedy vypadá terapie zaměřená na řešení ?
Většinou přijde klient s tématem, se kterým se mu samotnému nedaří hnout. Mým úkolem je, klást takové otázky, aby mu pomohly zorientovat se v tom problému, podívat se na něj ještě z jiných stran. Je důležité, aby si člověk našel nový způsob, jak s tím tématem pracovat.
Terapie zaměřená na řešení tedy pomáhá vytvářet podmínky pro to, aby člověk mohl změnit svůj život podle vlastních potřeb. Otázky, které terapeut klade, mají klienta posouvat a zavést ho na novou cestu, na které se mu bude v životě dařit. Pokud se nedaří problém vyřešit v dohledné době, je třeba člověka dovést do stavu, kdy ho zapracuje do nějakého svého náhledu, dokáže se s ním srovnat, sžít, a kvalita jeho života pak jde nahoru.
Co nejčastěji s klienty řešíš ?
Jsou to většinou osobní témata. Hodně lidem se dlouhodobě nedaří srovnat v manželství a dojde k rozvodu. Například jsem měla klientku, která rozvod brala jako svoji osobní prohru a nedokázala se na to podívat jinak. Kvůli tomu, že se rozvedla, si nevěřila a pořád si tento pocit nosila do dalších vztahů. Díky terapii se dokázala posunout, už rozvod neřeší, už to pro ni není téma. Je to její součástí, to ano, ale vzala si z toho spíš to, co ji posílilo.
Co tebe přivedlo na tento terapeutický směr ?
Dlouho jsem uvažovala o tom, že bych šla do nějakého terapeutického výcviku. Musím přiznat, že mimo jiné jsem chtěla lépe poznat sama sebe, najít skrytá místa a vyřešit si některá svoje témata. Tento typ terapie mě samotnou hodně posunul, protože je pozitivní a hledá, čím člověka motivovat, aby se svým problémem něco dělal.
Většinou čekáme, že doktor nebo terapeut nabídne nějakou zázračnou metodu. A já vždycky říkám, že je třeba si tu metodu najít v sobě. Tato terapie je o tom, že klient by sám měl chtít s tématem něco dělat. Je tam osobní motivace a terapie mu pomůže najít směr, jak to řešit.
Jaké jsou tři nejčastěji kladené otázky, které by měly člověka nějak posunout ?
Často se ptáme, jak by to klient chtěl mít, jak by to ve výsledku mělo vypadat. Kdybych klienta za rok potkala, jaký by byl, jak by bylo poznat, že téma vyřešil, někam pokročil a našel vnitřní klid. Je skvělé vidět, jak se po takové otázce změní tvář toho člověka, jak zmizí stažené rysy, objeví se úsměv a klient se rozzáří.
Je naše škoda, že se na tyto otázky sami sebe zapomínáme ptát. Když neznáme řešení, je třeba srovnat si myšlenky, uvědomit si, co vlastně chci. Zamyslet se, jak to vlastně potřebuji. Chci změnu, ale vlastně nevím, jak by ta změna měla vypadat. V takové situaci se hodí mluvit s někým nezaujatým, protože přátelé nás sice znají, ale můžou nám nabídnout názor, který nám nemusí sedět, řešení, které je třeba moc rychlé, instantní a nezapadá do našeho života.
Co tobě kontakt s klienty a jejich problémy zpátky dává ?
Pořád objevuju věci, které jsou obyčejné a člověk skoro zapomíná, že je má. Je to cesta učením : klient přichází s tématem, které už jsem slyšela několikrát, ale vždycky v tom najdu něco nového, protože nejsou dvě identické situace, dva stejně uvažující lidé. Udivuje mě, jak jsme kreativní. Je to pro mě velká škola. Pořád mě motivuje hledat cesty, po kterých jsem zatím nešla.
Jsou nějaká poučení, která si vezmeš do vlastního života ?
Samozřejmě a využívám i zkušenosti, které mi klient sdělí, abych se dál rozvíjela. Uvědomuju si věci, na kterých bych já měla pracovat. Nejen že já klienta vedu, ale také on mě obohacuje. Uvědomuju si, že můžu nahlížet na věci jinak, nenechat se omezit vlastními limity. Každý má citlivé místo a je potřeba, abychom se na ně zaměřili i my, terapeuti.
Poskytla jsi svoje zkušenosti jako odměnu za finanční podporu natáčení podcastů. Podílíš se na podcastech ještě nějak jinak ?
O podcastech se s Julií bavíme, protože si žádá zpětnou vazbu. Někdy se vyjadřuju k tomu, proč to téma pojala zrovna takto, protože vidím i jiné náhledy na věc.
Očekávala bys, že podcasty Náhradka třeba někoho osloví natolik, že se rozhodne stát pěstounem ?
Určitě. Tedy doufám v to. Děti nám přináší v životě radost, ale je to i zodpovědnost, a kdo se do toho chce pustit, tak by si měl zjistit co nejvíc informací. Právě ty podcasty mohou být opravdu studnicí moudrosti jak odborníků, tak pěstounů, kteří už dítě nebo děti doma mají. Všechno, co slyšíme, nás může ovlivňovat, i když třeba víme, že teď aktuálně to zrovna není pro nás. Ale některé myšlenky v nás rezonují.
Mgr. Hana Lukešová Bartáková je terapeutkou a zástupkyní ředitelky pro odborné centrum Modré linky, na Sdružení pěstounských rodin se s ní setkáte jako s koordinátorkou vzdělávání.
Všechny díly podcastu Náhradka najdete zde : Náhradka — podcast (nejen) o pěstounské péči (pestouni.cz)
Náš podcast můžete podpořit na DONIO : Náhradka — podcast nejen o pěstounství a pěstounech | Donio
Podcast můžete také podpořit zasláním daru na číslo účtu 2700255345/2010, variabilní symbol : 7, do předmětu uveďte : podcast Náhradka
Děkujeme !