Hranice péče | Mezioborová konference zaměřená na sociálně-právní ochranu a péči o zranitelné, pořádaná ke 30. výročí Sdružení pěstounských rodin z. s. | 3.- 4. dubna v Praze. Více informací.

Blog

Roztěkaná mysl | Gabor Maté

27. ledna 2023 Lenka Pospíšilová 5 minut čtení
Roztěkaná mysl | Gabor Maté

Mno­ho dětí v posled­ních letech odchá­zí od psy­cho­lo­ga s dia­gnó­zou ADHD (atten­ti­on defi­cit hyperacti­vi­ty disor­der) nebo ale­spoň ADD (atten­ti­on defi­cit disor­der). Pěs­toun­ských dětí se to týká čas­tě­ji, pro­to­že začát­ky jejich živo­tů býva­jí kruš­né, a tedy vývoj moz­ku může stě­ží pro­bí­hat dob­ře. Péče o tako­vé dítě je nároč­něj­ší a vyža­du­je nebe­tyč­nou trpě­li­vost. Někdy si mož­ná nejsme tak úpl­ně jis­ti, kte­ré cho­vá­ní naše­ho dítě­te spa­dá pod tuto dia­gnó­zu a kte­ré už ne. Pokud chce­te zjis­tit, jak vlast­ně dítě, ale i dospě­lý s ADHD nebo ADD fun­gu­je, popu­lár­ně nauč­ných i odbor­ných pub­li­ka­cí je na trhu cel­kem hod­ně, nicmé­ně zvlášt­ní pozor­nost si zaslou­ží Roz­tě­ka­ná mysl — původ a léče­ní poruch pozor­nos­ti, od kanad­ské­ho léka­ře maďar­ské­ho půvo­du Gabo­ra Matého.

Autor vel­kou část své­ho pro­fes­ní­ho živo­ta zasvě­til výzku­mu vli­vu pro­stře­dí v pre­na­tál­ním obdo­bí a ran­ném dět­ství na zdra­ví a kva­li­tu živo­ta v dospě­los­ti. Také se věnu­je závis­los­tem a prá­ci s umí­ra­jí­cí­mi. Jak mohou vypa­dat pro­je­vy poruch pozor­nos­ti u dětí růz­né­ho věku i u dospě­lých a hlav­ně jak ne/funguje jejich mysl, potaž­mo vzor­ce cho­vá­ní vyprá­ví Maté na zákla­dě vlast­ní zku­še­nos­ti. U něj samot­né­ho došlo k dia­gnos­ti­ko­vá­ní poru­chy pozor­nos­ti sice až v dospě­los­ti, ovšem o to lépe ví, o čem píše. Nevy­ne­chá­vá ani osob­ní zku­še­nost s dnes tak oblí­be­nou medi­ka­cí Ritalinem.

“Poru­cha pozor­nos­ti bývá obvykle vysvět­lo­vá­na jako násle­dek chyb v genech těmi, kte­ří v ni “věří”, a jako výsle­dek chyb ve výcho­vě těmi, kte­ří v ni nevě­ří,” říká autor hned v úvo­du. Jak vyplý­vá z celé kni­hy, výcho­va i geny mají svůj vliv, ovšem znač­nou vinu nese cho­vá­ní mat­ky v těho­ten­ství i před ním, a hlav­ně péče o dítě v prv­ních měsí­cích a letech jeho živo­ta. Kdy a z jakých pří­čin poru­chy pozor­nos­ti vzni­ka­jí, vysvět­lu­je autor v kapi­to­lách věno­va­ných vývo­ji moz­ku a vli­vu rodi­ny i společnosti.

Výklad růz­ných vzor­ců cho­vá­ní, kte­ré se pojí s tou­to dia­gnó­zou, může být pro pěs­toun­ské rodi­ny vel­mi úlev­ný. Zapo­mět­li­vost, poma­lost, nedo­chvil­nost, nará­že­ní do věcí i lidí, nedo­sta­teč­né ovlá­da­ní emo­cí, tedy pře­váž­ně těch nega­tiv­ních, bezděč­né “vypí­ná­ní” mys­li a na dru­hou stra­nu neu­stá­lý neklid, potře­ba mlu­vit… to je jen část obvyk­lých pro­blé­mů dětí s ADD nebo ADHD. Rázem tedy zjis­tí­me, že naše dítě/děti to nedě­la­jí záměr­ně nebo dokon­ce naschvál, ale že to pros­tě jinak neu­mí, pro­to­že syna­pse v jejich moz­ku narost­ly v důsled­ku kom­bi­na­ce nega­tiv­ních vli­vů v ran­ném dět­ství oprav­du “bláz­ni­vě”.

Vzhle­dem k širo­ké­mu výčtu pro­je­vů se může zdát, že něja­kou měrou trpí­me poru­chou pozor­nos­ti téměř všich­ni, ale vez­me­me-li váž­ně důvo­dy, jejichž vli­vem ten­to pro­blém vzni­ká, kdo z nás může jed­no­znač­ně pro­hlá­sit, že jeho před­ko­vé netr­pě­li žád­ný­mi stre­sy a trau­ma­ty, že jeho mat­ka v těho­ten­ství ani před ním nemě­la v živo­tě sebe­men­ší potíž, že se mu v dět­ství dosta­lo vždy doko­na­lé péče… V závě­reč­ných kapi­to­lách jsou pre­zen­to­vá­ny návo­dy na tzv. sebe­ro­di­čov­ství, kte­rým se dospě­lý člo­věk může nau­čit o sebe sta­rat podob­ně, jako by se sta­ral dob­rý rodič o dítě.

Dob­rá polo­vi­na kni­hy je věno­vá­na pro­ble­ma­tic­kým situ­a­cím a vysvět­le­ním, jak se k dítě­ti v tako­vé chví­li cho­vat, aby se situ­a­ce zlep­šo­va­la a rodič/pěstoun neu­tá­pěl potom­ka v jeho pro­blé­mech. Maté totiž, a není sám, zastá­vá názor, že zápo­je v moz­ku vzni­ka­jí až do pokro­či­lé dospě­los­ti, tudíž téměř nikdy není poz­dě léčit nedob­ře nasta­ve­ný mozek, aby se dítě­ti v dospě­los­ti lépe žilo. A to je jeden z vel­kých úko­lů pěstounství.

Mezi ostat­ní­mi kni­ha­mi, kte­ré se věnu­jí této pro­ble­ma­ti­ce Roz­tě­ka­ná mysl vyni­ká při­mě­ře­ně odbor­ným podá­ním a záro­veň spous­tou pří­stup­ných vysvět­le­ní poda­ných na pří­bě­zích dětí i dospě­lých. Auto­ro­va osob­ní zku­še­nost nejen se sebou samým, ale také se svý­mi tře­mi dět­mi, jimž bylo také dia­gnos­ti­ko­vá­no ADHD, je nepo­pi­ra­tel­ným pří­no­sem pro pocho­pe­ní a výklad, jak vzni­ká a pro­je­vu­je se tato psy­chic­ká zátěž. Trou­fám si tvr­dit, že těch­to dvě stě stran mno­hým čte­ná­řům ote­vře oči.

Zatím čes­ky od Gabo­ra Maté vyšlo : Roz­tě­ka­ná mysl, Drž­te si své děti, Když tělo řek­ne ne a V říši hla­do­vých duchů — blíz­ká setká­ní se závis­los­tí. Při­pra­vu­je se Mýtus nor­mál­nos­ti — trau­ma­ta, nemo­ce a léče­ní v toxic­ké spo­leč­nos­ti. Vše v nakla­da­tel­ství Peo­ple­com. Prv­ní čty­ři kni­hy jsou k dis­po­zi­ci v brněn­ské knihov­ně SPR.

Sdílet článek na sociálních sítích:
Lenka Pospíšilová
Lenka Pospíšilová
redaktorka blogu