OTEC A SYN aneb chlapi sobě

Asi by ten­to člá­nek měl psát spíš chlap, tedy táta nebo syn, ale jak­si nejsou lidi. Popo­ví­da­la jsem si tedy s psy­cho­lo­gem a dvě­ma tatín­ky, kte­ří se svým synům, ať už bio­lo­gic­kým nebo při­ja­tým, oprav­du věnu­jí a víken­dov­ky pro tátu se synem zaži­li něko­li­krát. Co je při­mě­lo na tako­vou akci vyra­zit a co jim přinesla ?

Kla­sic­ké roz­dě­le­ní rolí tvr­dí, že malé děti jsou spíš upou­ta­né k mamin­kám, kte­ré je ope­čo­vá­va­jí a chrá­ní, zato tatín­ci jsou spíš na hry, někdy tro­chu divo­ké, na dob­ro­druž­ství. I když peču­jí­cích tatín­ků při­bý­vá a dob­ro­druž­ných mami­nek také, něco na tom původ­ním sché­ma­tu bude. A je cel­kem jed­no, jest­li je dítě bio­lo­gic­ké nebo do rodi­ny při­ja­té. Ať chce­me nebo ne, v naší spo­leč­nos­ti, ačko­liv už není tak patri­ar­chál­ní jako dří­ve, pořád jsou para­me­t­ry vní­má­ní člo­vě­ka do znač­né míry před­ur­če­né. Od chlap­ce, muže se zkrát­ka oče­ká­vá něco jiné­ho než od dívek a žen. Jeho vnitř­ní nasta­ve­ní, živo­čiš­ná síla, potře­ba dosa­ho­vat cílů, smy­sl pro čest… si žáda­jí muž­ský vzor. Výchov­ný efekt otce je pro klu­ka neza­stu­pi­tel­ný. V kraj­ním pří­pa­dě ho může tro­chu suplo­vat jiný pří­buz­ný nebo tře­ba tre­nér, mis­tr na uči­liš­ti, ale není to dosta­teč­né. Klu­ci, kte­ří vyrůs­ta­jí jen mezi žena­mi, to při vší jejich sna­ze budou mít v někte­rých oblas­tech živo­ta těž­ké, pro­to­že jim v dět­ství chy­bí ten vyva­žu­jí­cí muž­ský prvek.

Otec jako inspi­ra­ce, vzor i parťák

Muž­ské zába­vy a koníč­ky, kte­ré před­sta­vu­jí roz­sáh­lou komu­ni­kač­ní sfé­ru mezi otcem a synem, jsou pří­pra­vou pro vstup do muž­ské­ho svě­ta a nezá­vis­lý život. Jejich zna­lost a schop­nos­ti, kte­ré pod­po­ru­jí, také zlep­šu­jí syno­vo posta­ve­ní v klu­kov­ské soci­e­tě. Ostat­ně nejen klu­kov­ské. I hol­ky si vší­ma­jí, kdo je v čem dob­rý a kdo ´bábov­ka´.

Jeden můj kama­rád, kte­rý na své dět­ství nevzpo­mí­ná rád, s otcem neměl nikdy dob­rý vztah a roz­hod­ně ho nepo­va­žu­je za dob­rý vzor, se mně kdy­si svě­řil : „Když už se mi otec výji­meč­ně věno­val a hrá­li jsme tře­ba něja­kou hru nebo spo­lu troš­ku zápa­si­li, nikdy mě nene­chal vyhrát. Nau­čil jsem se jenom pro­hrá­vat.“ Riva­li­ta mezi otcem a synem je sice při­ro­ze­ná, ale je tře­ba s ní umět zachá­zet. Samo­zřej­mě, že dospě­lý chlap klu­ka vždyc­ky pora­zí, ale měl by se ve vhod­ných situ­a­cích doká­zat upo­za­dit, pro­to­že pocit vítez­ství nad vět­ším a chytřej­ším sou­pe­řem je pro syna k neza­pla­ce­ní. Z psy­cho­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka je tako­vá situ­a­ce pro for­mo­vá­ní sebe­úcty zásadní.

Někte­ří tatín­ci a pěs­touni mají dar dob­ře vycho­vá­vat své bio­lo­gic­ké i při­ja­té syny, jiní s tím vzta­hem otec – syn nebo pěs­toun – při­ja­tý syn tro­chu zápo­lí, tře­ba pro­to, že ho sami neza­ži­li nebo jen v nějak defor­mo­va­né podo­bě. Za posled­ních při­bliž­ně dva­cet let ale vznik­lo doce­la dost sku­pin tátů, kte­ří se zabý­va­jí, tře­ba i pod vede­ním psy­cho­lo­ga, vzta­hem se svý­mi dět­mi a sna­ží se na něm pra­co­vat. Pořá­da­jí se také něko­li­ka­den­ní spo­leč­né akce pro otce a syny se zámě­rem zlep­šit jejich vzá­jem­ný vztah, věno­vat se téma­tům, o kte­rých se z růz­ných důvo­dů doma moc nemlu­ví, tře­ba i napra­vit vzta­ho­vé vzor­ce a ste­re­o­ty­py, kte­ré si táto­vé při­nes­li ze svých původ­ních rodin, a nejsou zrov­na nej­lep­ší, a ješ­tě spous­tu dal­ších věcí.

Někte­ré kur­zy jsou pře­dem urče­né pro chlap­ce v podob­né život­ní fázi, jiné víta­jí všech­ny věko­vé kate­go­rie a odpo­ví­da­jí­cí sku­pi­ny vytvo­ří, až se všich­ni sje­dou. I men­ší hoši se pře­ce mohou učit pozná­vat své dob­ré i hor­ší strán­ky, uvě­do­mo­vat si svo­je schop­nos­ti, kul­ti­vo­vat síly fyzic­ké i psy­chic­ké při­mě­ře­ně věku. Za tako­vý víkend mohou kluk s tátou jeden na dru­hém vidět věci, kte­ré jim do té doby uni­ka­ly. Učí se nejen od prů­vod­ce, ale také od sebe navzá­jem, jak najít spo­leč­nou řeč, zlep­šit svůj vztah. Pak může táta syno­vi uká­zat přes­ně ty věci, kte­ré by mu chtěl předat.

Táto­vé a syno­vé na stat­ku u Pelhřimova

Zvlášť v počet­něj­ších rodi­nách je čas­to pro­blém najít si čas jen na jed­no z dětí. Vždyc­ky se do tako­vé sou­kro­mé chvil­ky někdo vmí­sí a vyža­du­je pozor­nost. „Na víken­du pro otce a syna jsem s někte­rým ze svých klu­ků byl už něko­li­krát,“ říká otec čtyř synů Dan, kte­rý jez­dí na sta­tek k Pelhři­mo­vu. „Hle­dá­me spo­leč­nou ces­tu, pro­hlu­bu­je­me svůj vztah. Je lep­ší jet jen s jed­ním dítě­tem, ale výji­meč­ně se stá­vá, že při­je­de táta se dvě­ma syny. Býva­jí tam také dospě­lí chla­pi se sta­rý­mi otci. Tře­ba jejich vztah nebyl nikdy val­ný, nebo se v prů­bě­hu let nějak zhor­šil a chtě­jí ho napra­vit.“ Během víken­du se pro­chá­zí ces­tou hle­dá­ní síly v sobě, pře­ko­ná­vá­ní stra­chů, pře­ká­žek. Asi nej­zmi­ňo­va­něj­ší, tro­chu sen­zač­ní akti­vi­tou, je cho­ze­ní po žha­vých uhlících.

„Pod vede­ním lek­to­rů se mlu­ví také o nasta­vo­vá­ní hra­nic. „Je tře­ba, aby kluk věděl, kdy se tře­ba může zra­nit, pro­to­že to pře­hnal, a to jak ve vzta­zích, tak fyzic­ky,“ vysvět­lu­je táta Dan a pokra­ču­je. „Učí­me se vyu­ží­vat vesmír­nou ener­gii, což už je troš­ku ezo a nemu­sí to kaž­dé­mu vyho­vo­vat, ale ty prak­tic­ké zku­še­nos­ti nejsou nic špat­né­ho. Pro­bí­rá se i sexu­a­li­ta. Men­ší klu­ky to vět­ši­nou moc nebe­re, ale pro mla­dí­ky je part­ner­ství a sex zásad­ní téma.“ Mezi fyzic­ký­mi úko­ly je také pro­stor na deba­ty o rodin­ných hod­no­tách. Při­bliž­ně deva­de­sát pro­cent času trá­ví malí i vel­cí chla­pi pohro­ma­dě, ale klu­ci mají s lek­to­ry i svůj čas, aby si moh­li postě­žo­vat na tatín­ky, a ti pak dosta­li zpět­nou vazbu.

Táto­vé a syno­vé pod Orebem

Táta sed­mi bio­lo­gic­kých a jed­no­ho při­ja­té­ho dítě­te Pavel absol­vo­val v tábo­ře J. A. Komen­ské­ho pod Ore­bem postup­ně cyk­lus něko­li­ka víken­dů se dvě­ma svy­mi syny. „Popr­vé jsem tam byl s nej­star­ším Mar­ti­nem. Dnes je mu tři­cet, je žena­tý a mám s ním asi nej­lep­ší vztah ze všech mých dětí,“ líčí začát­ky víken­do­vých zážit­ků Pavel.

„Když se naše děti osa­mo­stat­ni­ly, vza­li jsme si dva­nác­ti­le­té­ho Micha­la. Teď je mu sedm­náct a půl a jez­dím tam s ním. Na začát­ku je jeden spo­leč­ný víkend pro táty a syny, pak jedou klu­ci sami a kon­čí to zase víken­dem otce a syna. Míšo­vi se to moc líbi­lo a chce jet zno­vu. Také to pro­vět­ra­lo a uklid­ni­lo náš vzá­jem­ný vztah. Nevy­dr­ží to sice napo­řád, ale i tak to pomůže.“

Během víken­du táta se synem plní růz­né spo­leč­né úko­ly, kte­ré pod­po­ří vzá­jem­nou důvě­ru, tře­ba lezou na strom a jeden dru­hé­ho jis­tí. „Také jsme dosta­li za úkol najít pět věcí, kte­rých si jako táta vážím na svém syno­vi a on na mě,“ popi­su­je dál Pavel spo­leč­né zážit­ky s při­ja­tým synem. Je tam hod­ně situ­a­cí, kdy se pod­po­ru­je postup­né pře­růs­tá­ní klu­ka do chla­pa. Na kon­ci se koná tako­vá osla­va, ini­ci­a­ce, zapá­lí se vel­ký oheň, peče se maso, hod­ně se bub­nu­je, což vytvá­ří až magic­kou atmo­sfé­ru. Máme i pivo a na zod­po­věd­nos­ti klu­ků je, jest­li si ho dají nebo upřed­nost­ní neal­ko­ho­lic­ké, pří­pad­ně limo­ná­du. Někte­rým už je osm­náct, jiným ne, ale zase jsou tam ti táto­vé, tak si to pohlídají.“

Pomo­ci syno­vi dospět

Chla­pi jsou obvykle méně mluv­ní než ženy a čas­to jim činí potí­že odhod­lat se for­mu­lo­vat vzta­ho­vý pro­blém. I tako­vé komu­ni­kač­ní potí­že by mohl spo­leč­ný záži­tek pomo­ci napravit.

Víkend v pří­ro­dě by měl před­sta­vo­vat sdí­le­ní bez­peč­né­ho pro­sto­ru, kde si obě gene­ra­ce pro­mlu­ví o věcech, na kte­ré doma není čas nebo chy­bí odva­ha, je otevřít. Upřím­ný roz­ho­vor pak může zlep­šit vztah na obou stra­nách. Táta tak může syno­vi pomo­ci dospět, pře­dat mu, co se tře­ba sám prac­ně nau­čil. A k tomu vše­mu jim dopo­mů­že jiný muž, říkej­me mu tře­ba guru, psy­cho­log, kouč, prů­vod­ce… jak kdo chce, zkrát­ka někdo, kdo lépe ovlá­dá tzv. soft skills.

Zvláš­tě pro pěs­toun­ské děti, kte­ré toho mají ve svém krát­kém živo­tě mnoh­dy hod­ně za sebou, může tako­vý spo­leč­ný záži­tek pomo­ci zno­vu nalézt důvě­ru v dospě­lou auto­ri­tu a záro­veň tak nastar­to­vat zdra­vý vývoj k osa­mo­stat­ně­ní. Tře­ba se také odbou­ra­jí trau­ma­ta, kte­rá vztah zatěžují.

Exis­tu­jí také víken­dy zamě­ře­né na pro­hlou­be­ní vzta­hu otce a dce­ry, mat­ky a syna i pro mat­ky a dce­ry. Ale o těch zase až někdy příště.