Kdo jsem a co tady dělám ?

Prů­vod­ce prak­tic­kou sebez­ku­še­nos­tí zní podti­tul kníž­ky obsa­hu­jí­cí růz­né tes­ty a cvi­če­ní, kte­rá pomo­hou iden­ti­fi­ko­vat, pojme­no­vat a setří­dit vlast­nos­ti, schop­nos­ti, přá­ní a pokud mož­no také dovést člo­vě­ka k lep­ší­mu, šťast­něj­ší­mu životu.

Cel­kem útlá kníž­ka má v úvo­du struč­né vysvět­le­ní základ­ních prin­ci­pů exis­ten­ci­a­lis­tic­ké filo­so­fie a pře­hled jejích nezná­měj­ších před­sta­vi­te­lů (Søren Kir­ke­ga­ard, Fried­rich Nie­tz­sche, Jean-Paul Sat­re), na něj nava­zu­je nástin exis­ten­ci­a­lis­mu v psy­cho­lo­gii V. E. Frank­la (logo­te­ra­pie) a Irvi­na D. Yalo­ma (exis­ten­ci­ál­ní psy­cho­te­ra­pie). Něko­mu se může se zdát odbor­né a slo­ži­té, ale vypla­tí se ho pročíst.

Prv­ní ze sebez­ku­še­nost­ních cvi­če­ní je „dotaz­ník“ vychá­ze­jí­cí ze stan­dard­ních psy­cho­lo­gic­kých tes­tů, kte­rý měří sub­jek­tiv­ní míru spo­ko­je­nos­ti v růz­ných oblas­tech živo­ta — tzv. kolo rov­no­váhy. V kru­ho­vém gra­fu se stup­ni­cí 1 až 10 jsou polož­ky jako : zdra­ví, prá­ce, pení­ze, part­ner­ství, děti, vol­ný čas, smy­sl živo­ta, sebe­pře­sa­že­ní, odpo­věd­nost, svo­bo­da… Hod­no­tit se dopo­ru­ču­je sou­čas­ný stav a v dal­ším kole nastí­nit před­sta­vu, kte­rou oblast by chtěl člo­věk zlep­šit, aby byl spo­ko­je­něj­ší. No a pak samo­zřej­mě násle­du­je – co je pro to potře­ba udě­lat, co k tomu potře­bu­ji, pří­pad­ně kdo mi pomů­že. Se stej­ným prin­ci­pem pra­cu­je kolo pro­fes­ní­ho živo­ta.

Logo­te­ra­pie pod­le Vik­to­ra Frank­la říká, že člo­věk dis­po­nu­je svo­bod­nou vůlí a odpo­věd­nos­tí, vnitř­ní potře­bou, aby věci kolem něj dáva­ly smy­sl a poci­tem život­ní­ho napl­ně­ní. Pro to, jaký pro­ži­ji život, není nej­dů­le­ži­těj­ší, co se mi při­ho­di­lo, ale jaký k tomu zaujmu postoj. Autor vidí uži­teč­nost exis­ten­ci­a­lis­mu prá­vě ve vůli ke smys­lu a potře­bě sebe­re­a­li­za­ce, což má vést k uvě­do­mě­ní si roz­dí­lu mezi tím, jak by člo­věk chtěl žít a jak sku­teč­ně žije. Na to nava­zu­je cvi­če­ní čtyř kvad­ran­tů (inspi­ro­vá­no ame­ric­kým psy­chi­at­rem Irvi­nem D. Yalo­mem) co dělám a jaký smy­sl v tom vidím, co mi to dává, co mi to bere a co bych změnil/a, kdy­bych mohl/a. Jako u kola, je sché­ma čtyř kvad­ran­tů pou­ži­to i pro pro­fes­ní život. Stej­ně tak je na sou­kro­mý i pro­fes­ní život apli­ko­ván dotaz­ník hod­not.

Dal­ší­mi pre­zen­to­va­ný­mi tech­ni­ka­mi jsou např.: kni­ha živo­ta pod­le Vik­to­ra E. Frank­la, desi­den­ti­fi­ka­ce Irvi­na D. Yalo­ma, ale Honus čer­pá i z domá­cích zdro­jů : např. Háj­kův gra­di­ent vzta­hů s lid­mi nebo vlast­ní pohřeb Fran­tiš­ka Hro­ní­ka. Ve cvi­če­ní nazva­ném ima­gi­na­ce je tře­ba před­sta­vit si, kde jste (co tam dělá­te, s kým, jste šťast­ní a proč, …) za rok, za dva, tři… a teď si uvě­do­mit, co je tře­ba udě­lat, abys­te se tam dosta­li. A také emoč­ní kot­va a pro­jek­tiv­ní tes­ty pra­cu­jí na pří­buz­ném principu.

Za zvlášt­ní pozor­nost pro vel­kou část čes­ké popu­la­ce vycho­va­né pod­le sché­ma­tu : mlu­ví se o tom, co je špat­ně (to, co je dob­ře, pře­ce není nut­né pro­bí­rat) vyhle­dá­vá­me mož­né pro­blémy, abychom je pře­dem eli­mi­no­va­li, sou­stře­dí­me se na to, co se nepo­ved­lo, abychom to příš­tě udě­lal jinak… vel­mi pro­spě­je kapi­to­la nazva­ná Budouc­nost, nadě­je a štěs­tí. Dopo­ru­ču­je totiž vědo­mě změ­nit tuto nezdra­vou pozor­nost vůči neú­spě­chům a hroz­bám v postoj : poved­lo se mi …, baví mě …, těším se na …

Autor je absol­ven­tem ost­rav­ské uni­ver­si­ty obo­ru Pora­den­ství v soci­ál­ní prá­ci a věnu­je se psy­cho­so­ci­ál­ní prá­ci, tera­pii, faci­li­ta­ci sys­té­mo­vých změn v orga­ni­za­cích a říze­ní lid­ských zdro­jů, půso­bí také jako porad­ce pro obě­ti trest­ných činů. Pra­cu­je jako super­vi­zor, lek­tor a kon­zul­tant. Pro­šel mno­ha výcvi­ky, např.: sebez­ku­še­nost­ním, pro kou­če, výcvi­kem psy­cho­so­ci­ál­ních porad­ců Bílé­ho kru­hu bez­pe­čí, výcvi­kem mode­lu CARe – kom­plex­ní pří­stup v psy­cho­so­ci­ál­ní reha­bi­li­ta­ce, je také drži­te­lem cer­ti­fi­ká­tu porad­ce pro pozůsta­lé a dalších.

Kníž­ka vychá­zí ze zku­še­nos­tí s meto­da­mi, kte­ré se auto­ro­vi osvěd­či­ly a v tak­to pub­li­ko­va­né podo­bě je lze pou­žít v domá­cím pro­stře­dí. Vět­ši­na z nás má ráda vše­li­ja­ké tes­ty v zábav­ných časo­pi­sech, nicmé­ně tyto mají při­da­nou hod­no­tu odbor­nos­ti, a tedy před­po­klá­da­né­ho pří­no­su pro budouc­nost. Ostat­ně, kdo by si nepřál mít se lépe a kdo by také rád nevě­no­val tro­chu pozor­nos­ti sobě. Někte­ré tes­ty by moh­li rodi­če a pěs­touni vyu­žít i pro vět­ší děti, tře­ba při potře­bě uklid­nit roz­bou­ře­né emo­ce nebo zjis­tit, jak by si dítě před­sta­vo­va­lo svůj budou­cí život. K pozná­ní, co si vlast­ně pře­je­me, nebo pře­je naše při­ja­té dítě, i když o tom ješ­tě neví, nás ten­to prů­vod­ce muže dovést poho­dl­nou a mož­ná i zábav­nou cestou.

Kníž­ka je k dis­po­zi­ci v knihov­ně brněn­ské poboč­ky SPR.

Kdo jsem a co tady dělám ? Ros­ti­slav Honus

Vydal Por­tál, 136 stran