Toto je kni­ha o dětech žijí­cích v ústav­ní péči – o dob­ré prá­ci s nimi i o špat­né prá­ci s nimi, o jejich pří­bě­zích, o roz­hod­nu­tích dospě­lých i o mož­ných lep­ších vol­bách. Čte­nář zde nalez­ne ano­ny­mi­zo­va­né, ale reál­né pří­běhy dětí, základ­ní teo­re­tic­ké (odbor­né) mini­mum i pří­mé cita­ce samot­ných dět­ských hrdi­nů. Tako­vé, kte­ré mohou inspi­ro­vat, ane­bo tře­ba něko­mu pomo­hou otevřít oči a uvě­do­mit si, že i ten „zlý roz­maz­le­ný spra­tek“ má pro své špat­né cho­vá­ní důvo­dy. Že to může být výkřik nesou­hla­su, odpo­ru a zhnuse­ní někte­rý­mi lid­mi, s nimiž se dítě setka­lo. Stej­ně tak kni­ha vyja­dřu­je hlu­bo­ký obdiv a podě­ko­vá­ní někte­rým lidem, kte­ří v této sfé­ře pracují.
Kni­ha je upřím­ná a suro­vá – pojme­no­vá­vá věci a situ­a­ce reál­ný­mi slo­vy s reál­ný­mi poci­ty, nehle­dá ani líbi­vé frá­ze, ani korekt­ně při­ja­tel­né opi­sy. A přes­to­že je název kni­hy vul­gár­ní (a čte­nář po pře­čte­ní něko­li­ka strá­nek brzy pocho­pí proč), není kni­ha nijak pod­bí­zi­vě sen­zač­ní, ale nao­pak pev­ně zakot­ve­ná v terén­ní pra­xi i odbor­ném psy­cho­lo­gic­kém, psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kém a peda­go­gic­kém zázemí.

Tomáš Morá­vek DiS. je původ­ně vystu­do­va­ný herec a mode­rá­tor, dnes vycho­va­tel v něko­li­ka zaří­ze­ních pro děti vyža­du­jí­cí oka­mži­tou pomoc, kri­zo­vý inter­vent na dět­ské kri­zo­vé lin­ce a ředi­tel nezisko­vé orga­ni­za­ce (Ne)ohrožené děti. Před lety se popr­vé setkal s ohro­že­ný­mi dět­mi a tato zku­še­nost ho ovliv­ni­la nato­lik, že opus­til diva­del­ní prk­na a vrá­til se opět ke stu­diu. Pro tuto prá­ci vystu­do­val nejen vycho­va­tel­ství, ale také pod­stou­pil řadu dal­ších výcvi­ků – výcvi­ky v kri­zo­vé inter­ven­ci (tele­fo­nic­ké i cha­to­vé), zákla­dy psy­cho­pa­to­lo­gie, sebe­vraž­dy a sebe­po­ško­zo­vá­ní dětí a mla­distvých, akut­ní sta­vy dětí a prv­ní pomoc, soci­ál­ně rizi­ko­vé cho­vá­ní v dět­ském věku aj. Má více než devět let pra­xe v ústav­ních zaří­ze­ních pro děti, pra­xi z níz­ko­pra­ho­vé­ho zaří­ze­ní v soci­ál­ně vylou­če­né loka­li­tě i pra­xi s dět­mi s poru­cha­mi autis­tic­ké­ho spek­tra. Rov­něž je to cer­ti­fi­ko­va­ný instruk­tor bojo­vé­ho umě­ní se zamě­ře­ním na boj a sebe­obra­nu beze zbra­ně ve všech vzdá­le­nos­tech, včet­ně boje na zemi, se zbra­ní (tyč, nůž, pis­to­le, impro­vi­zo­va­né zbra­ně) a v boji pro­ti více útoč­ní­kům. Jeho mot­to zní : „Je nor­mál­ní, že sil­něj­ší chrá­ní slab­ší­ho.“ Hrdě o sobě říká, že umí uva­řit výbor­nou kuře­cí čínu a mik­ro­vln­nou rýži.