Krásné ještě letní ráno, přestože už je 9. září, a v Předklášteří u Tišnova se scházejí rodiny na 19. dni pěstounských rodin. Tentokrát se jich setkalo přes 70 dospělých. Je příjemné si popovídat se známými a také úlevné zjisti, že každý má s přijatými dětmi nejen radosti, ale také starosti.
Je devět, děti odešly s dobrovolnicemi na svůj program do kláštera a pěstouni se schází v sále místní radnice. Mnozí se znají a s kávou, koláčem nebo chlebíčkem v roce probírají zážitky se svými přijatými dětmi.
Se svými rodiči je tu i malá Eli, nechtěla asi bez maminky jít s ostatními dětmi. Blonďaté culíčky a batůžek s krtkem jsou nepřehlédnutelné. Bezpochyby by si spousta rodičů přála takové dítě mít doma.
Všechny uvítal, předseda SPR Pavel Šmýd. Zdůraznil, jak moc je potřeba posouvat informace, čím žijí a s čím se potýkají pěstouni na MPSV. Zároveň si posteskl, že mnohdy tam nahoře nějak neslyší. Zároveň se věnoval návrhu novely zákona, která má v současnosti několik set stran a zapochyboval, jestli poslanci boudou mít čas a energii všechno důkladně prostudovat.
Velmi ocenil vstřícnost radnice v Předklášteří, která zapůjčila sál a také Podhorácké muzeum sídlící v klášteře Porta Coeli, které dětem vyhradilo nerušené dopoledne pro jejich program s dobrovolnicemi a poskytlo jej zdarma. Navíc je po klášterním kostele provázela sama zakladatelka kláštera Konstancie Uherská. 😊 „Královna Konstancie nechala vystavět klášter za deset let, my máme za sebou deset let uzákoněného doprovázení,“ doplnil ještě milou souvislost. Šéf SPR. „Kdo zachrání jedno dítě, zachrání vesmír. Když vy zachráníte dítě, dáváte mu šanci na vstup do světa tou branou Porta Coeli. Já vám za to moc děkuji a jsem rád, že jste sem přijeli,“ zakončil svou řeč Pavel Šmýd.
Vedoucí brněnské poradny Sylva Dvořáčková rozdala pěstounům dotazníky, aby se pracovnice Sdružení dozvěděly, co pěstounům vyhovuje a co by si představovali ze strany SPR nějak změnit, upravit, dělat lépe a zda uvažují o přijetí dalšího dítěte. Na jejich základu se také budou připravovat podklady pro MPSV. Vzápětí do ticha zazněla někomu z telefonu reklama : „V L.x..u, tam máme nejvíc pastelek!“ Skoro všichni v sále se usmáli. Pastelky se přece kupují pořád a pár dní po začátku školního roku to ještě mají v čerstvé paměti.
Tři vystoupení na téma 10 let doprovázení
První vstup měla Taťána Sojková z Městského úřadu v Kuřimi, která byla donedávna vedoucí sociálního odboru a se Sdružením už dlouho spolupracuje. Má 36 let zkušeností v tomto oboru a z toho 17 roků za se zaměřuje na sociálně právní ochranu dětí. Vysvětlila současné možnosti OSPODu v péči o ohrožené děti a zároveň zmínila špatné zkušenosti se snahou sanovat původní biologické rodiny : „OSPOD je často tlačen do sanace, i když vidíme, že rodiče péče o děti nejsou schopni. Někdy je situace taková, že to až hraničí s týráním dítěte. Čím dál víc narůstá procento dětí z rozpadajících se rodin, kterým zajišťujeme psychiatrickou péči,“ dodala ještě Taťána Sojková. Naopak pozitivní informaci měla ze svých analýz o pěstounských rodinách : „Z analýzy systému se ukazuje, že ohrožené děti z 80% zůstávají v pěstounských rodinách, a to je dobrá a důležitá informace.“
Za největší rizika dnešní doby považuje Sojková nedostatek pěstounů, zdlouhavé rozhodování soudů, tlak biologické rodiny na styk s dítětem a její nespolupráce v situaci, kdy je například třeba dát svolení se zdravotním zákrokem nebo změnou trvalého bydliště.
Pak krátce promluvila nová vedoucí poradny SPR v Telči Zdeňka Zamazalová, která má také dlouholeté zkušenosti z působení na sociálním odboru jihlavského magistrátu. Vzpomněla na rok 2013, kdy vstoupil do platnosti nový zákon : „Magistrát města Jihlavy tehdy zajišťoval agendu pro téměř 130 rodin, které měli děti svěřené do pěstounské péče a poručenství. Na Jihlavsku a v okolí tehdy nebyly téměř žádné organizace, které by zajišťovaly doprovázení a podporu pěstounských rodin,“ vysvětlila Zdeňka Zamazalová a pokračovala : „Vzniklo samostatné oddělení pro náhradní rodinnou péči a byla jsem pověřená jeho vedením. Hodně jsme se začali zajímat o to, jak pěstounské rodiny podporovat, rozhodně jsem nechtěla, aby doprovázení bylo vnímáno jako kontrola. Přála jsem si, aby bylo postaveno především na důvěře mezi rodinou a jejich provázejícím pracovníkem. Sama jsem také doprovázela několik pěstounských rodin. Hodně jsme si společně povídali o tom, jaké to je vychovávat děti v náhradním rodičovství, s čím se potýkají, co by bylo pro ně velkým přínosem.“ V roce 2022 Zdeňka Zamazalová přešla pod SPR a založila pobočku v Telči. Nyní tedy své zkušenosti využívá při doprovázení pěstounských rodin, které mají uzavřenou smlouvu se SPR.
Závěrečné vystoupení měla vedoucí brněnské poradny NRP Sylva Dvořáčková. Věnovala se deseti letům doprovázení ze svého pohledu : „Pěstouni na doprovázení mají zákonný nárok a mohou čerpat služby jako pomoc psychologa, terapeuta… Často oceňují, že jsme navázali spolupráci s vysokými školami a kdo požádá, může k němu docházet student na doučování dětí. Vidíme, že děti osobu studenta respektují a prospěch se jim zlepší.“ Většina pěstounů oceňuje i vzdělávání, které se stalo povinností také změnou zákona v roce 2013. „Prvotní obavy, jak splní požadovaných 24 hodin vzdělávání, se rozplynuly, a dnes jsou pěstouni rádi, když se něco dozví třeba z vývojové psychologie, o výchovných metodách a další praktické informace,“ doplnila ještě Dvořáčková. Pěstouni nemusí sbírat penzum kurzů po pár hodinách, ale mohou se zúčastnit prodlouženého víkendu, kde je navíc připraven program pro děti.
Jak se měly děti ?
Děti rozdělené do tří skupin si během dopoledne mohly prohlédnout výstavu modelů letadel, aut, vojenské techniky a lodí, která zajímala nejvíc kluky. Mnozí si na mobilech dohledávali podrobnosti a sdělovali si, kde které auto závodilo nebo jaký tank se účastnil které bitvy.
Archeologická výstava přibližující pohřební rituály pravěku a ranného středověku zaujala jen ty s nadšením pro historii, ovšem projít si klášterní kostel s průvodkyní v kostýmu královny Konstancie, manželky Přemysla Otakara I., byla zábava i pro malé holčičky.
No a všechny děti nadchli psi, kteří jsou cvičení pro vyhledávání ztracených osob. Z každé skupiny se jedno dítě jako ztratilo, tedy schovalo, a ostatní se psem a psovodem ho hledali. Za tuto zábavu děti vděčí Petře Mullerové Krajtlové, která se výcviku psů věnuje a jejíž kolegové se svými čtyřnohými pomocníky do Předklášteří přijeli. Doplňkem byl skákací hrad a velký terč, do kterého se děti strefovali balony. Někteří hodem, ovšem větší kluci to pojali jako fotbalový tréning.
Co se probíralo ve skupinách ?
Na další část ´dospěláckého´ programu se pěstounští rodiče rozdělili do tří skupin.
Skupina vedená Pavlem Šmýdem a Taťánou Sojkovou probírala, co zmohou úřady, jaké věci se v rámci systému řeší. Dlouze se hovořilo o stabilitě výchovného prostředí. Pro děti se doporučuje maximálně jednou za život měnit místo, kde žijí, ovšem přijaté děti jich mají za sebou často několikanásobně víc : biologická rodina, přechodná pěstounská péče, dlouhodobá pěstounská péče, mezi tím se často dostanou zpátky k rodičům, pak zase pěstounské péče. „Často bývá problém s novým biologického rodiče, který o dítě projeví zájem, ale pak ho ztratí a dítě najednou překáží nebo se nové partnerství rozpadne, biologický rodič se o dítě opět přestane starat a dítě zase putuje do pěstounské péče,“ předestřela příklad Taťána Sojková.
Ve skupině Sylvy Dvořáčkové a Broni Pipové se věnovali hlavně výchovným záležitostem a financím. Řada pěstounů dětem spoří, ovšem od 18 let mohou děti s účtem disponovat sami, vybrat všechny peníze a naložit s nimi podle svého. Také se dnem plnoletosti mění okolnosti vyplácení příspěvku na pěstounskou péči a dávky pro dítě v PP. Navíc od roku 2027 by dosažením 18. narozenin svěřeného dítěte pěstoun měl přijít o svůj příspěvek od státu a dítěti, pokud studuje, by příspěvek zůstal. Zpravidla ale pěstounské děti zůstávají bydlet u pěstounů, dokud nedostudují, mnohdy i potom a využívají tak zázemí rodiny, která už na něj žádné finance nedostává. Vedoucí brněnské poradny NRP tento postup nepovažuje za dobrý.
Pěstounka M. k tématu doplnila vlastní zkušenost : jejich dvě přijaté dcery, které ještě studují, ale už jsou plnoleté, na úřadu práce podepsaly, že chtějí, aby příspěvek chodil rodičům, ale přijatý čtrnáctiletý syn určitě bude chtít, aby jeho peníze chodily jemu.
Sylva Dvořáčková ještě dodala, že : „V zákoně je to myšleno tak, že mladý dospělý bude po 18. roce života povinně konzultovat svoje záměry a povinnosti se stanoveným kurátorem. Ne vždycky to pěstounské zletilé děti dodržují.“
Pěstounka osmi dětí k tomu řekla : „U jedné přijaté dcery vím, že práskne dveřmi a bude si všechno dělat po svém. Pořád dává najevo svá práva, zjišťuje si u kamarádů, jak se zařídit, ale neví, co stojí normální živobytí.“
Třetí skupina shromážděná kolem Zdeňky Zamazalové a Michaly Vavříkové probírala styk s biologickou rodinou a obvyklou délku přechodné péče. Pro děti je kontakt s biologickou rodinou často traumatizujícím zážitkem a mnohé o něj vůbec nestojí. „Naše malá má rodiče a prarodiče vzdálené čtyři hodiny cesty. Biologická matka má děti po celé republice, sem tam je navštíví, dá fotky na fb a tím to končí,“ řekla jedna z pěstounek. „Máme si volat každou sobotu v 10 hodin, a ještě nikdy to neklaplo, zavolá prostě kdykoliv. Anička pozdraví a jde pryč, mluvit s ní nechce.“
Jiná pěstounka vyprávěla, jak její rodinu biologická matka neustále atakovala se zájmem o kontakt s dcerou. Převzala tedy řízení kontaktů do svých rukou a často jí nabízela návštěvu : Holčička bude mít narozeniny, přijedete ? Půjde poprvé do školy, chcete být u toho?… Zatím se biologická matka nikdy nedostavila.
Konec dobrý…
Krátce po poledni si rodiče vyzvedli děti v parku a postupně všichni odešli na oběd do nedaleké restaurace. Na výběr byl řízek nebo smažený sýr – to mají rádi snad všichni. Počasí vyšlo skvěle, nálada byla také výborná a všichni se tvářili spokojeně. Snad tedy 19. den pěstounských rodin vyšel podle přestav všech.
Děkujeme všem dobrovolníkům, bez jejichž pomoci a asistenci na dětském programu bychom tuto akci jen stěží mohli uspořádat. Jsme moc rádi, že vás máme a mnozí s námi jezdíte už dlouhodobě.
Také děkujeme Cisterciáckému opatství Porta coeli v Předklášteří a Podhoráckému muzeu v Předklášteří, za bezúplatné poskytnutí prostor a programu pro děti. Za skvělý program a věnovaný čas děkujeme skvělému týmu pejsků a jejich trenérů z RESDOGS.
Den pěstounských rodin byl částečně hrazen z příspěvku Magistrátu města Brna, Odbor zdraví. Děkujeme !
