S Hankou o terapii zaměřené na řešení

Odmě­ny pro dár­ce veřej­ných sbí­rek jsou někdy věc­né, někdy podě­ko­vá­ní, vepsá­ní jmé­na na něja­ké význam­né mís­to. Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin se zamě­řu­je pře­váž­ně na péči o pěs­tou­ny a jejich při­ja­té děti, tedy lidi, kte­ří vět­ši­nou potře­bu­jí psy­chic­kou pod­po­ru. A z toho vznik­ly také nápa­dy na odmě­ny těm, kdo pod­po­ří pod­cast Náhrad­ka na DONIO. Jed­nou z nich je tře­ba hodi­no­vá tera­pie zamě­ře­ná na řeše­ní, kte­rou dár­ci poskyt­ne tera­pe­u­t­ka Hana Bar­tá­ko­vá z Mod­ré linky. 

Jak tedy vypadá terapie zaměřená na řešení ?

Vět­ši­nou při­jde kli­ent s téma­tem, se kte­rým se mu samot­né­mu neda­ří hnout. Mým úko­lem je, klást tako­vé otáz­ky, aby mu pomoh­ly zori­en­to­vat se v tom pro­blé­mu, podí­vat se na něj ješ­tě z jiných stran. Je důle­ži­té, aby si člo­věk našel nový způ­sob, jak s tím téma­tem pracovat.

Tera­pie zamě­ře­ná na řeše­ní tedy pomá­há vytvá­řet pod­mín­ky pro to, aby člo­věk mohl změ­nit svůj život pod­le vlast­ních potřeb. Otáz­ky, kte­ré tera­peut kla­de, mají kli­en­ta posou­vat a zavést ho na novou ces­tu, na kte­ré se mu bude v živo­tě dařit. Pokud se neda­ří pro­blém vyře­šit v dohled­né době, je tře­ba člo­vě­ka dovést do sta­vu, kdy ho zapra­cu­je do něja­ké­ho své­ho náhle­du, doká­že se s ním srov­nat, sžít, a kva­li­ta jeho živo­ta pak jde nahoru.

Co nejčastěji s klienty řešíš ?

Jsou to vět­ši­nou osob­ní téma­ta. Hod­ně lidem se dlou­ho­do­bě neda­ří srov­nat v man­žel­ství a dojde k roz­vo­du. Napří­klad jsem měla kli­ent­ku, kte­rá roz­vod bra­la jako svo­ji osob­ní pro­hru a nedo­ká­za­la se na to podí­vat jinak. Kvů­li tomu, že se roz­ved­la, si nevě­ři­la a pořád si ten­to pocit nosi­la do dal­ších vzta­hů. Díky tera­pii se doká­za­la posu­nout, už roz­vod neře­ší, už to pro ni není téma. Je to její sou­čás­tí, to ano, ale vza­la si z toho spíš to, co ji posílilo.

Co tebe přivedlo na tento terapeutický směr ?

Dlou­ho jsem uva­žo­va­la o tom, že bych šla do něja­ké­ho tera­pe­u­tic­ké­ho výcvi­ku. Musím při­znat, že mimo jiné jsem chtě­la lépe poznat sama sebe, najít skry­tá mís­ta a vyře­šit si někte­rá svo­je téma­ta. Ten­to typ tera­pie mě samot­nou hod­ně posu­nul, pro­to­že je pozi­tiv­ní a hle­dá, čím člo­vě­ka moti­vo­vat, aby se svým pro­blé­mem něco dělal.

Vět­ši­nou čeká­me, že dok­tor nebo tera­peut nabíd­ne něja­kou zázrač­nou meto­du. A já vždyc­ky říkám, že je tře­ba si tu meto­du najít v sobě. Tato tera­pie je o tom, že kli­ent by sám měl chtít s téma­tem něco dělat. Je tam osob­ní moti­va­ce a tera­pie mu pomů­že najít směr, jak to řešit.

Jaké jsou tři nejčastěji kladené otázky, které by měly člověka nějak posunout ?

Čas­to se ptá­me, jak by to kli­ent chtěl mít, jak by to ve výsled­ku mělo vypa­dat. Kdy­bych kli­en­ta za rok potka­la, jaký by byl, jak by bylo poznat, že téma vyře­šil, někam pokro­čil a našel vnitř­ní klid. Je skvě­lé vidět, jak se po tako­vé otáz­ce změ­ní tvář toho člo­vě­ka, jak zmi­zí sta­že­né rysy, obje­ví se úsměv a kli­ent se rozzáří.

Je naše ško­da, že se na tyto otáz­ky sami sebe zapo­mí­ná­me ptát. Když nezná­me řeše­ní, je tře­ba srov­nat si myš­len­ky, uvě­do­mit si, co vlast­ně chci. Zamys­let se, jak to vlast­ně potře­bu­ji. Chci změ­nu, ale vlast­ně nevím, jak by ta změ­na měla vypa­dat. V tako­vé situ­a­ci se hodí mlu­vit s někým neza­u­ja­tým, pro­to­že přá­te­lé nás sice zna­jí, ale můžou nám nabíd­nout názor, kte­rý nám nemu­sí sedět, řeše­ní, kte­ré je tře­ba moc rych­lé, instant­ní a neza­pa­dá do naše­ho života.

Co tobě kontakt s klienty a jejich problémy zpátky dává ?

Pořád obje­vu­ju věci, kte­ré jsou oby­čej­né a člo­věk sko­ro zapo­mí­ná, že je má. Je to ces­ta uče­ním : kli­ent při­chá­zí s téma­tem, kte­ré už jsem sly­še­la něko­li­krát, ale vždyc­ky v tom najdu něco nové­ho, pro­to­že nejsou dvě iden­tic­ké situ­a­ce, dva stej­ně uva­žu­jí­cí lidé. Udi­vu­je mě, jak jsme kre­a­tiv­ní. Je to pro mě vel­ká ško­la. Pořád mě moti­vu­je hle­dat ces­ty, po kte­rých jsem zatím nešla.

Jsou nějaká poučení, která si vezmeš do vlastního života ?

Samo­zřej­mě a vyu­ží­vám i zku­še­nos­ti, kte­ré mi kli­ent sdě­lí, abych se dál roz­ví­je­la. Uvě­do­mu­ju si věci, na kte­rých bych já měla pra­co­vat. Nejen že já kli­en­ta vedu, ale také on mě obo­ha­cu­je. Uvě­do­mu­ju si, že můžu nahlí­žet na věci jinak, nene­chat se ome­zit vlast­ní­mi limi­ty. Kaž­dý má cit­li­vé mís­to a je potře­ba, abychom se na ně zamě­ři­li i my, terapeuti.

Poskytla jsi svoje zkušenosti jako odměnu za finanční podporu natáčení podcastů. Podílíš se na podcastech ještě nějak jinak ?

O pod­cas­tech se s Julií baví­me, pro­to­že si žádá zpět­nou vazbu. Někdy se vyja­dřu­ju k tomu, proč to téma poja­la zrov­na tak­to, pro­to­že vidím i jiné náhle­dy na věc.

Očekávala bys, že podcasty Náhradka třeba někoho osloví natolik, že se rozhodne stát pěstounem ?

Urči­tě. Tedy dou­fám v to. Děti nám při­ná­ší v živo­tě radost, ale je to i zod­po­věd­nost, a kdo se do toho chce pus­tit, tak by si měl zjis­tit co nej­víc infor­ma­cí. Prá­vě ty pod­cas­ty mohou být oprav­du stud­ni­cí moud­ros­ti jak odbor­ní­ků, tak pěs­tou­nů, kte­ří už dítě nebo děti doma mají. Všech­no, co sly­ší­me, nás může ovliv­ňo­vat, i když tře­ba víme, že teď aktu­ál­ně to zrov­na není pro nás. Ale někte­ré myš­len­ky v nás rezonují.

---

Mgr. Hana Luke­šo­vá Bar­tá­ko­vá je tera­pe­u­t­kou a zástup­ky­ní ředi­tel­ky pro odbor­né cen­t­rum Mod­ré lin­ky, na Sdru­že­ní pěs­toun­ských rodin se s ní setká­te jako s koor­di­ná­tor­kou vzdělávání. 

---

Všech­ny díly pod­cas­tu Náhrad­ka najde­te zde : Náhrad­ka — pod­cast (nejen) o pěs­toun­ské péči (pestouni.cz)

Náš pod­cast může­te pod­po­řit na DONIO : Náhrad­ka — pod­cast nejen o pěs­toun­ství a pěs­tou­nech | Donio

Pod­cast může­te také pod­po­řit zaslá­ním daru na čís­lo účtu 2700255345/2010, vari­a­bil­ní sym­bol : 7, do před­mě­tu uveď­te : pod­cast Náhradka

Děku­je­me !